Dnešní svět je přeplněný informacemi o tom, jak se o sebe správně starat, co jíst, abychom byli neustále fit a usměvaví, ale nemáte někdy pocit, že by se v tom všem vyznal leda ten čert??
Jak poznat, co je vhodné pro mě a co už není? Existuje nějaký univerzální návod pro všechny? Pomůže nám reklama anebo zdravý selský rozum?
A máme vůbec na všechna ta doporučení čas, když má den jen 24 hodin a my toho musíme tooolik stihnout?
Už jako malá jsem trávila hodně času v kuchyni se svou mámou. Ráda vzpomínám, jak jsem šlehala krém, dusila cibuli na oleji, poprvé krájela maso a těšila se na své vanilkové rohlíčky. Byl to pro mě moc hezký čas. Žádný stres, žádný spěch, pouze my dvě a naše vaření a povídání.
V té době jsem vůbec neřešila, co mám na talíři. Doma se vařila česká klasika, která všem chutnala. Až při studiu na vysoké škole jsem se více ponořila do problematiky „zdravého jídla“ a všechny nové informace jsem doma hned praktikovala, zkoušela nové recepty, nahrazovala maso. Ne vždy měly mé pokusy úspěch.
Stále jsem hledala inspiraci, chtěla jsem se naučit vařit i jiná, zdravá a zároveň chutná jídla, jídla bez masa, ale ne čočku s vejcem anebo fazole s uzeným.
Když jsem poprvé otevřela knihu o makrobiotické stravě, zjistila jsem, že bych musela škrtnout vše ze svého jídelníčku – pečivo, mléčné výrobky, maso a cukr. Tak jsem knihu zase pěkně zavřela a vrátila kamarádce. O 10 let později, když se mi narodil syn, jsem již byla odvážnější, ale o tom vám budu vyprávět až jindy.
V dnešní době jsou ale informace dostupnější, na každé téma a výživový směr najdete v knihkupectví a na Internetu mnoho názorů, mnohdy i protichůdných. A to je právě ta zrada. Myslím si, že každý z nás je individualitou a co dělá dobře jednomu, nemusí dělat dobře ostatním. V přístupu ke zdraví to platí dvojnásobně. Možná jste také vyzkoušeli za život všemožné diety anebo otestovali více výživových směrů. Jak vám v tom bylo?
Já jsem vyzkoušela a otestovala několik výživových směrů během svého života. Každý styl a směr mi v něčem pomohl a inspiroval mě. ALE časem jsem si uvědomila, že je pro mě důležitější rovnováha, už v životě nechci žádný extrém. Zdravější a vyváženější je pro mě jídlo, které mi dělá dobře na těle i na duši a přijde mi přirozené zohlednit také sezónnost a rytmus celého roku.
Zdůraznila bych však jednu velmi podstatnou věc, která je společná pro všechny směry, styly, jídelníčky, a nesmíme na ni zapomínat – A TO JE NÁŠ PŘÍSTUP K JÍDLU!
Samozřejmě, že jsem vše malinko zlehčila a je nutné se na toto téma podívat komplexněji a více do hloubky. Jedno jídlo ve spěchu nám neublíží, to je jasné, a logicky také nepřibereme po jednom dortíku 1,5 kg…
Nicméně když budeme v duchu počítat kalorie a množství cukru v jednom dortíku, užijeme si ho opravdu? Anebo si pak pro jistotu nedáme večeři, abychom tu pomyslnou kalorickou hodnotu za celý den nějak vyrovnali??? Jak to máte vy? Připadá vám to povědomé? Chcete se podívat na to, jak to s jídlem máte?
Můžete si jen pro sebe uvědomit, jak to ve skutečnosti máte. Zkuste být k sobě upřímní, ale zároveň laskaví a nic si nevyčítejte, berte to opravdu jen jako takovou malou osobní studii.
První krok ke změně = osobní průzkum
Ráda bych vás na začátek pozvala k takovému malému domácímu průzkumu, abyste zjistili, jak jste na tom s jídlem vy. Nebudeme nyní úplně řešit, co máte na talíři, to si necháme na jindy, nyní se zkusíme podívat na jídlo z jiného pohledu.
Zkuste se zamyslet a odpovědět si na tyto otázky:
Když se ohlédnu zpátky ve svém životě, přiznávám, že jsem mnoho let vůbec nepřemýšlela nad tím, jak jím. Neměla jsem ani ponětí o těchto souvislostech. Slyšela jsem sice o tom, že máme pořádně kousat a v klidu sedět, ale jak to vůbec uchopit? Jak se zastavit, jak to zkusit dělat jinak? Mám počítat každé sousto a stresovat se tím? Samozřejmě, že jsem také jedla u televize a ani nevnímala, co na tom talíři mám.
A nyní to mám prostě jinak. Tečka. Minulost už byla, tu nezměníme a můžeme s novými pohledy vyrazit do dalších dní. Výčitky, obviňování atd. to nikomu z nás nepomůže.
Uvědomění je první krok. A víte, jak je to s tím sdílením? Radost je poté dvojnásobná a starost už jen poloviční. Budu ráda, když mi napíšete, co jste zjistili a co všechno vás k tomu napadlo.
Ale teď už pojďme do akce – držím vám palce!